Recenze

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti

Kateřina Řehořová, Světy literatury
Sirotčinec slečny Peregrinové je v podstatě typickým fantasy. Staví na základním motivu boje dobra proti zlu, hlavní protagonista – obyčejný člověk – je konfrontován se svým „hrdinským“ údělem a stojí před zásadní volbou jak s ním naložit. Potud podobnost s Harrym Potterem nebo Frodem Pytlíkem. V průběhu knihy je ale kladen mnohem větší důraz na psychologii hlavní postavy a na jeho „všední“ život. To, že existuje cosi, jako paralelní realita, a že někteří lidé nejsou tím, kým se zdají, je odhalováno velmi pozvolna a nenásilně. To všechno jen umocňuje čtenářovu schopnost se s Jacobem ztotožnit. On navíc – poněkud v souladu s očekáváním – není typický superhrdina, jen nadprůměrně inteligentní, ale samotářský teenager, který nikdy nebyl dost cool, aby patřil do nějaké party, aby měl opravdové přátele. Nápaditě zakomponovaná propletenost příběhu s druhou světovou válkou pak dělá z románu částečně záležitost, jíž mohou lépe docenit starší čtenáři.


Jitka Kadlecová, Holkamodrookata
Knížka byla hodně zajímavá a četla se mi opravdu moc dobře. Vyprávění mělo spád a napínavý děj s prvky fantastična mě zcela pohltil.  Vyjímečné jsou i fotografie, které autor v knize použil. I když to jsou jen pouťové obrázky ze soukromých sbírek, v kontextu s knihou působí velice autenticky a dost strašidelně. Už se moc těším na další pokračování.


Melinda, My Addictions
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti je neobyčejná kniha. Hrozně pěkně se mi četla a rozhodně potřebuju, aby co nejdříve vyšlo pokračování. Co s týče postav, tak je paleta hodně pestrá. Levitující dívka, neviditelný chlapec, holčička, co má další ústa zezadu na hlavě, chlapec, který dokáže vdechnout život neživému a další neuvěřitelně podivné děti. Příběh příjemně plyne. Vztah mezi Jacobem a Emmou je citlivě popsaný, i když to rozhodně není to hlavní o co v knížce jde. Hrozně se mi líbily a zároveň mě hodně děsily vložené fotgrafie. A už jsem zmínila, že celá knížka je hrozně pěkně graficky a obálkově zpracovaná?


Petr Čapek, Schefikuv blog
Tento velmi neobvyklý příběh zaujme svojí nevšedností zajisté nejednoho čtenáře, kdy atmosféru podivného dobrodružství umocňují přiložené fotografie, ze kterých až místy běhá mráz po zádech. A ač je to autorova prvotina je psaná poutavým a záživným způsobem, který Vás zajisté vtáhne do děje. Jediné co nás jako čtenáře může mrzet je otevřenost konce, který směřuje k pokračování na které si budeme muset chvíli počkat.


Mona, Život s knihami
Příběh byl doopravdy zvláštní a neříkám, že se mi kniha nelíbila, jen to rozhodně není žádný trhák. Knižní příběh doprovázely úžasné fotky, které příběh vyzdvihly a daly mu na strašidelnosti. Zase, ale nemluvíme o hororu, protože to tahle kniha nebyla, i když byla místy strašidelná. Jakmile jsme se ocitly za polovinou knihy, bavila mě kniha víc a nakonec sem byla zvědavá, jak se to všechno vyvine.


Sirotčinec slečný Peregrinové: Podivné město

Jana Balharová, Fantasya
Oproti předchozímu dílu plyne Podivné město kupředu mnohem rovnoměrněji a plynuleji. Důvodem je zejména to, že v prvním románu existovala jakási pomyslná linie, která oddělovala první, dějově pomalejší, polovinu knihu od té druhé, mnohem svižnější. V Podivném městě se děj ani na chvíli nezastaví, protože se neustále něco děje. Dalo by se říci, že příběh postupuje až epizodicky. Zároveň s tím, jak postupují hrdinové na své záchranné misi, se objevují a vzápětí mizí ze scény i vedlejší postavy. Navíc je stále patrný Riggsův vztah k filmu, takže jednotlivé obrazy připomínají filmové záběry.


Jiří Lojín, Vaše literatura
Spojení textu a fotografií poněkud ztratilo moc, i když stále je možno obdivovat nevšední krásu neobyčejných černobílých snímků. Ty ale působí stále více jako uměle naaranžované, ne že by ty v prvním díle nebyly, sotvakdo uvěří, že snímek dívky vznášející se několik centimetrů nad zemí je skutečně autentický. Vytratila se však z nich lehkost a roztomilost. Svižnost pozbývá i text, autor putuje od snímku k snímku, postup se stává po určité době předvídatelný.


Marek Dvořák, Mfantasy
Oproti minulému dílu se výrazně zvedla role charakterů. Už to není celé jen o Jacobovi, jeho milé a mrtvém dědečkovi, ale začínají se projevovat i další postavy. V hlavě vám tak určitě uvízne cynický oživovatel mrtvých těl Enoch či chlapec Hugh, v jehož břiše sídlí včelí úl. Tyhle postavy se pochopitelně objevily i v prvním díle, ale nedostaly takový prostor projevit se a zazářit.


Monika Zbínová, Neoluxor blog
Koho tento zvláštny príbeh zaujal, tomu určite odporúčam začať prvým dielom - pri jeho preskočení by ste prišli o vysvetlenie hlavnej záplatky a zoznámenie sa s podivnými deťmi. Ak už netrpezlivo čakáte, ako sa osudy detí zo sirotinca budú vyvíjať, druhý diel vás rozhodne nesklame. Hoci je už ich tajomstvo odkryté, akcia sa vlastne práve začína.


Zuzana Vašíčková, Dagon
Podivné město má stejně jako předchozí díl jiskru a šmrnc – možná za to mohou drobnosti typu archaické mluvy některých postav a jejich staromódní chování. Text má dostatečný spád a nakonec i tu atmosféru, kterou vhodně doplňují dobové fotografie. Grafická stránka knihy je opět potěšením pro oko.


Kamila Pětrašová, Kultura21
Dobrodružné fantasy s kapkou hororu obvykle není můj šálek čaje, ale Ransom Riggs mě už podruhé přesvědčil o tom, že nad tímto žánrem nemám lámat hůl. Tak dejte i vy podivným dětem šanci! Vzhledem k tomu, že jsme se na konci nedozvěděli vše, co jsme chtěli, a že už teď je rozpracován díl třetí, vypadá to, že nás zasahuje podivná sága.


Veronika Barešová, Fanzine
Riggs se v pokračování Sirotčince daleko více zaměřil na psychologii postav. Krásně se například dostává do vnitřního světa Jacoba. Na stránkách knihy předvádí urputný boj mezi osobními potřebami, city k Emmě a povinnostmi, jež chlapci vyplývají z nově nabyté funkce vůdce podivných.


Knižní trailer

Co je nového